Se střílením jsem začínal v 15-ti letech. Můj otec trénoval dorostence ve střelbě z malorážné pušky a jednou se jim stalo, že jim chyběl střelec do družstva na jedno z kol okresní ligy. A tak mi nabídl, jestli bych si nechtěl vystřelit a že když se prý aspoň párkrát trefím, tak to bude víc bodů, než kdyby nenastoupil nikdo. A tak jsem bez jakéhokoliv tréninku vyrazil, netuše ani jak se puška nabijí. Prvním závodem byla střelba 30 ran v leže. Dodnes si pamatuji, že mi první rány chodili doprava a tak jsem začal mířit vedle terče vlevo. Tehdy jsem totiž ještě netušil, že jsou nějaká nastavitelná miřidla. Výsledkem mi bylo dosažených 148 bodů ze 300 možných a byl jsem na to patřičně pyšný. Co na tom, že mě ostatní porazili o 100 a víc bodů. Následoval dostřel disciplíny 3x 10 ran. Stoják už byl o něco větší oříšek, zvlášť když jsem stále ještě nevěděl o těch miřidlech. Ale i tak jsem spíš zápasil s tím, abych vystřelil dopředu někam směrem k terčům. Prvních 6 nebo 7 ran šlo někam, kde je už nikdy nikdo neviděl. Ale pak to přišlo. Poprvé v životě jsem ve stoje trefil terč. Ale kdyby jenom terč. Trefil jsem se dokonce do černého, trefil jsem krááásnou sedmičku. Ale hned následující poslední rány ukázaly, jak náhodný úspěch to byl a já skončil stojáka s výsledkem 7 bodů. Z následujícího klečáku si už nepamatuji vůbec nic. Ale střílení se mi zalíbilo a toho dne jsem mu propadl.
14.září 2008 Tak už je skoro konec sezony a já mám za sebou teprve 3 závody. Ale pořád je to víc než za celé 3 roky předtím :-) Občas už mívám lepší pocit v poloze vleže, cítím že to není úplně ono, ale ty desítky tam padají chvílemi skoro sami. Terče 49 patří k těm horším. No a pak za chvíli jsem zpátky na svejch a dám klidně dvakrát za sebou 43 na terč a je vymalováno. Venku začíná být už jen okolo 13 stupňů a tak se pomalu bude končit. Uvidím, zda to ještě natrénuju tak, abych měl důvod vyjet někam na závody. No rád bych, ale ... A tak aspoň dneska přidám svoji fotečku. Fotil mě brácha Michal a prý se mnou natočí i video ;-)
1.dubna 2008 Dnes jsem zajel poprvé na střelnici, hlavně abych vyzkoušel, zda funguje terčové zařízení. A taky že nefungovalo. Chvíli jsem prohlížel kabel, abych nakonec zjistil, že neteče vůbec šťáva do elektrické zásuvky. Nakonec jsme s tátou vyřešili připojení zdroje prodlužovací šňůrou z vedlejší zásuvky a vybrali si lapače, které měly slušnou rychlost posuvu. Tak a teď znovu počkat, až bude teplota taková, že se dá zalehnout.
23.září 2007 105
- tak přesně tolik tréninků jsem letos již absolvoval na venkovní střelnici.
A dnes jsem poprvé vyjel po 29-ti měsících opět na závody. Jen tak, abych
věděl, jak moc se mi bude klepat tělo nervozitou. Klepačka ale nebyla nic
moc. Měl jsem problémy, že jsem špatně viděl. Ať jsem oběma iriskama (na
tunelu i na dioptru) točil jak chtěl, tak jsem to měl pořád nějaký rozmáznutý.
První rána byla deset. To se mi letos stalo jen 2x. Většinou mi jde první rána
tak do šestky v 10 hodin. Druhá rána taky deset. Ale poloha mi vůbec neseděla.
Ještě chvíli jsem plácal devítky vlevo. 9. a 10. rána zase deset, ale
poloha fakt na nic, tak jsem vstal a znova zaleh. Nakonec jsem v nástřelu
takhle vstal ještě 3x a celkem vyplácal 25 nástřelnejch ran. Ale i když
poloha byla dost ubohá, čas už dost pokročil a tak mi nezbylo než jít do závodu.
První rána lízaná 10 v 7. Druhá zase lízaná 10, ale proti ní v jednu.
Prostě náhodný desítky, bez jistoty a odhledu. Už třetí rána to
potvrdila. Devět, už ani nevím kde. Plácal jsem se takhle 10 ran. Dalo to
97, ale poloha na pytel. Tak jsem zase vstal. Pak dal dalších 10 ran, ale bylo
to ještě horší, než ta první položka. Já viděl 96 (2x 48), rozhodčí
jen 94. A už jsem vstával zase a opět ještě horší. S rozhodčím jsem viděli
stejně 94. A opět vstávačka. Rána 31. a 32. daleký devítky. A najednou
jsem měl pocit z polohy jakž takž a i na následujících ranách se to
projevilo. 8x pěkná desítka. Na to, že se mi zrychloval tep ze zkracujícího
se času a puška skákala trošku nahoru, to bylo na terči až moc dobrý.
Poprvé po deseti ranách nevstávám, ale jen odpočívám. Následujících 5
ran je spíš takový postřeling. Prostě odpočívání jsem zatím netrénoval
a tak jsem se nedokázal vrátit do tý slušný polohy. 46. ránu už nedokážu
ani odmáčknout. Šla by někam do kytek. Takže opět vstávám. 15 ran mi ještě
chybí a zbývá mi už jen 10 minut času. Rychle zaléhám, ale není čas se
s polohou nějak moc párat. Hned druhá rána daleká osma. No co se dá dělat,
hlavně abych to už měl za sebou a abych to vůbec stihl. Nějak to doplácám.
Ale když v 11. terči poslední 2 rány dělám dvojstřel v osmičce, nezbývá
mi než naposled vstát a za posledních 5 minut času stihnout zalehnout, udělat
polohu (aspoň nějakou) a vystřelit posledních pět ran. První rána 9, pak
3x centr. Poslední rána, tep zrychlený, muška na terči neposedně skáče,
jsem poslední kdo střílí. Na poprvé to vystřelit nedokážu, šlo by to někam
do kopru. Napodruhý to skáče skoro stejně. Když to odložím, tak to napotřetí
bude stejně skákat zase. Beru za spoušť, ať už to mám za sebou. Bum.
Nejspíš to bude nějaká vzdálená devítka, v tom lepším případě,
pomyslím si. Kouknu do dalekohledu a sám jsem překvapen. 10,5 ve tři.
A co z toho plyne? V úterý bude trénink číslo 106. Už teď mám zase v
hlavě několik myšlenek, který si potřebuju vyzkoušet naostro.
29.března 2007 Tak je tady příště. Ale nic jsem neviděl. Bohužel zklamala technika. Nerozchodil jsem dálkové ovládání posuvu terčů. Že by si myšičky brousily zoubečky? Zítra nás bude na střelnici víc, chceme tu trochu poklidit, tak se nám to snad společným úsilím podaří rozchodit. Kdybych byl pistolář jako Josef nebo Oto, kteří tu byli dnes taky, tak bych si vystačil s jedním terčem a kufříčkem k tomu. Ale to já nééé, hafu terčů a bágl s vybavením, kterej téměř ani neunesu. Komu není rady ...
27.března 2007 Od 13.března jsem byl na střelnici asi 3 krát, ale už si vůbec nepamatuju, jak a co probíhalo. Prostě jsem si poručil, že na to zapomenu a to se mi taky úspěšně povedlo. Takže to asi bylo hóóódně blbý. No ještě že umím aspoň to zapomínání. Taky padal ten sníh, kterej sem si přál, abych se na něj mohl vymlouvat. Dnešek si ale pamatuju. Přijel jsem před půl třetí ke střelnici a koukám, oni tam stojej 3 auta vojenskejch policajtů. A hned mi docvaklo, že maj na dnešek střelnici pronajatou až do 4 hodin. Ale výstražná vlajka na stožáru už nevysela, tak jsem doufal, že balej a za chvíli odjedou. Ale nějak se k tomu neměli a jen si v klídku pokuřovali. A najednou se jich objevila po půlhodině další banda přicházející z lesa. Trvalo jim to ještě asi čtvrt hodiny ale pak už konečně odjeli a já moh konečně dovnitř. Ale měl jsem tak d.....í polohu, že jsem hodinu nedal ani ránu. A pak zapnuli zemědělci zavlažování na sousedním poli a v pravidelném intervalu kropili i mě. Když to vypnuli, tak jsem krapet zkrátil pažbu, zvednul hák, přizpůsobil jezdce a řemen a hele, ono to najednou šlo na jeden flek. Ale ruce už jsem měl tak vytahaný, že jsem toho musel nechat s tím, že uvidím příště.
13.března 2007 I když dnes padaly po celé zemi teplotní rekordy i přes 19 stupňů, tak u nás na střelnici bylo jen 15. Ale svítilo pěkně sluníčko a tak jsem tu poprvé nebyl sám. Přišlo si bouchnout dalších 5 lidí. Jen já bych asi udělal lépe, kdybych nechodil. Vůbec jsem se nemohl dostat do polohy. Pořád mě to někam táhlo, bylo to volný nebo naopak fest. A tak sem hejbal vším možným sem a tam, ale výsledek se jaksi nedostavoval. Na terči občas i jo, ale vždy to byla poloha jen na pár ran a ještě velmi nejistá a nepředvídatelná. Když bylo 20 minut do západu slunce, tak jsem si řekl, že vrátím veškeré nastavení zpět do původní polohy a příště že to zkusím znova. No ale když už jsem měl načatou novou krabičku patron a vzal jsem z ní zatím jen pět kousků, takže ještě nějakou vystřelím. Irisku jsem musel roztáhnou zas o něco víc vepředu i vzadu, šero už bylo pokročilé. Zalehnu a najednou mám relativně docela dobrej pocit z polohy, v porovnání s tím co sem ten den předved. Bum deset, bum deset a tak až do šesté rány. Sedmou musím vydejchávat několikrát, protože už skoro nic nevidím a vždy když kouknu přes miřidla, tak nevím zda jsou vycentrovaná. Ale nakonec se odhodlávám to zmáčknout s tím, že když to nebude desítka, tak to balím. Ale desítka to je a tak jdu na osmou ránu. Tu moc uspěchávám a je to devítka nahoře. S posledníma dvěma ranama se mazlím, ale i tak střílím už spíš naslepo někam do prostoru. Přesto padnou do středu a udělají společně s ostatníma grupec, kterým taktak prostrčím malíček. Položka 99 je zas povzbuzením, abych to příště zkusil zase. Slunce už zapadlo, teplota klesla na 10 stupňů, všechno začíná být nepříjemně vlhký a já odjíždím ze střelnice domů. Kéž by napad sníh, měl bych pro sebe aspoň výmluvu, že nemůžu na příští trénink :-)
11.března 2007 Tak jsem skutečně vyrazil v neděli a zase jsem byl na střelnici sám. Na ostatní je asi pořád ještě zima. A přitom bylo kolem 9 stupňů :-) Dneska jsem kápnul na lapač, kterej sice nejezdil zrovna moc rychle, ale hlavně zastavoval hned, jak jsem chtěl. Začal jsem 99, 98, 98 ale poloha nebyla moc ideální. Tak jsem experimentoval a posouval dopředu a zase zpátky jezdce, společně s tím i upravoval délku řemene. Ten mám novej od Míry Vargy a sem s ním zatím maximálně spokojenej. Starej mi prasknul loni při posledním tréninku. Bylo mu asi šest let a nyní vím, že jsem se ho měl zbavit už asi dřív. Další dvě položky sem dal po 97, ale pořád to nebylo ono. Maličko jsem si musel pohrát s lícnicí a i posunout dioptr. Teď ta poloha seděla docela dobře, akorát už se hodně rychle měnilo osvětlení, slunce už lezlo po zemi. Dal jsem pěknej dvojstřel do středu desítky a to mě uspokojilo natolik, že jsem si myslel, že teď už to půjde samo a další ránu jsem odfláknul a hned tam byla daleká devítka. Další rány jsem opět začal vypracovávat, ale největší problém byl, že už jsem skoro nic neviděl a musel jsem hodněkrát odkládat. Jednou jsem neodložil a zbrkle vystřelil a hned z toho byla další daleká devítka. Ještě sem přidal jednu ošklivou desítku cca 10,2 a zbývajících sedm bylo pěkně pohromadě v centru. Rozptyl tak do 12-ti milimetrů. Ale pak už jsem to musel zabalit. Bylo by to jen plácání do tmy. No uvidíme, jak to půjde v úterý. To má být slušný teplo až 17 stupňů, což je asi moje nejoblíbenější teplota na střílení. Při vyšší už se začínám potit :-)
9.března 2007 V pátek jsem vyrazil na střelnici podruhé. Když jsem si donesl lapač na místo, tak jsem zjistil, že mu upadl napájecí drát a tak jsem ho musel odnést zpět 70 metrů a vzít si jiný. A když jsem si donesl ten druhý a zapojil ho, tak se mu zas nejdřív nechtělo jet a pak zas jel pořád. Bouchnul jsem do něj a zastavil se. Myslel jsem, že bude OK. Převlíknul jsem se do střeleckého, zalehnul a začal a začal sypat ty desítky. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem chtěl přejet na další terč. Zmáčknu tlačítko a terč přejíždí. Pouštím a očekávám, že se terč zastaví. Ale on si jede klidně dál. Po chvíli se sám od sebe najednou zastaví, ale to už půlka terče zmizela dole a další terč kouká také jen z půlky zase nahoře. Mačkám tedy tlačítko znovu. Ale opět si dělá co chce a jede jak se mu zachce. Asi na třetí pokus se zastaví jeden terč tak, že ho vidím skoro celý a tak do něj pár ran vystřílím. A tak se to opakuje po celý trénink. Někdy přejedu jen jeden terč, někdy třeba i pět, než je použitelný ke střelbě. Vystřílel jsem téměř 90 patron do asi 8 terčů a spotřeboval jsem na to pás se čtyřiceti terči :-) Končil jsem někdy kolem půl šesté večer, kdy už není moc světla. Ale i tak jsem snad nastavil trochu polohu, na kterou bych mohl navázat na příštím tréninku. Podle předpovědi počasí to vypadá, že to bude v neděli.
6.března 2007 Dnes jsem byl letos poprvé střílet z malorážky. A šlo mi to tak, že už teď se můžete klepat strachy vy všichni, kteří pravidelně okupujete poslední místa. Pokud se potkáme na stejném závodě, tak mám poslední místo předplacené já! A na vás zbyde jen to předposlední.